Tomáš Vorel ml. a jeho soukromí
Tomáš Vorel ml., syn známého českého režiséra, scenáristy a herce Tomáše Vorla, si po letech aktivního působení před kamerou zvolil klidnější tempo života, které se více soustředí na jeho soukromí. Ačkoliv jeho jméno je spjato s několika ikonickými filmy, jako jsou Gympl, Vejška či Cesta domů, Tomáš se v posledních letech stáhl do ústraní a věnuje se jiným aktivitám. Narodil se 27. ledna 1986 v Praze a po absolvování Gymnázia Elišky Krásnohorské se vydal studovat zahraniční obchod na Vysokou školu ekonomickou v Praze. Tato volba naznačuje jeho pragmatický přístup k životu, kde herectví často považuje spíše za „lepší brigádu“ než za hlavní životní poslání. Jeho povaha, kterou sám popisuje jako spíše introvertní, ho odrazuje od neustálého vystupování a soustředí ho na hlubší osobní hodnoty. V minulosti se věnoval i netradičním profesím, pracoval například ve vietnamském kasinu nebo v kanceláři pro japonskou firmu, kde prodával šroubky. Tyto zkušenosti mu poskytly širší pohled na svět a životní realitu, což se odráží i v jeho pohledu na vztahy. Ačkoliv jeho filmografie zahrnuje výrazné role, které často vznikaly pod taktovkou jeho otce, Tomáš si uvědomuje, že herectví není pro něj vším.
Lásky a vztahy Tomáše Vorla ml.
V oblasti soukromých vztahů Tomáš Vorel ml. přiznává určitou dynamiku, která se v průběhu let vyvíjela. V mládí, již ve čtrnácti letech, zažil svůj první vztah s o rok starší dívkou, který však zůstal platonický a trval deset měsíců. První sexuální zkušenost přišla o něco dříve, ve třinácti letech, s jednadvacetiletou vychovatelkou. Tuto zkušenost popisuje jako bezprostřední, avšak postrádající romantickou hloubku, kterou si v té době představoval. Tomáš otevřeně přiznává, že s dívkami dlouho nevydrží a nevěra se mu občas „povedla“, což přirovnává k chování lva v přírodě, který pečuje o své stádo. Nicméně, zdůrazňuje, že nevěra nemusí být vždy podvod, pokud s partnerem myslí upřímně. Tato otevřenost a upřímnost jsou pro něj klíčové. V současné době se jeho soukromý život soustředí na budování stabilního vztahu. Sám přiznává, že i když je v mnoha ohledech samostatný, v oblasti vztahů si nevystačí sám. Konkrétně zmiňuje jednu „vyhlídnutou“ partnerku, o které ví, že má o něj zájem, a doufá, že jejich vztah bude úspěšný. Tato fáze je pro něj však stále čerstvá a nerad o ní mluví detailně. Jeho pohled na vztahy je pragmatický, ale zároveň hledá hlubší propojení a důvěru.
Tomáš Vorel ml. partnerka: tolerance a nevěra
V kontextu vztahů a partnerství se Tomáš Vorel ml. dotýká citlivých témat, jako je tolerance a nevěra. Přiznává, že se mu v minulosti nevěra „povedla“, ale zároveň zdůrazňuje, že to nemusí nutně znamenat podvod, pokud jsou city upřímné. Tuto filozofii aplikuje i na vztahy s partnerkami. Sám byl schopen překousnout nevěru ze strany partnerky, pokud věděl, že pro ni nic neznamenala a že s ním myslí upřímně a má ho ráda. Tato schopnost tolerance je však podmíněna oboustrannou upřímností a vzájemným citem. Tomáš však odmítá, že by vyžadoval stejnou toleranci od své partnerky. Pokud se jí nelíbí jeho případná nevěrnost, nebude ji nutit k tomu, aby mu ji tolerovala. Tento postoj ukazuje jeho respekt k partnerčině pohledu a jeho ochotu přizpůsobit své chování společným dohodám. Jeho přístup k nevěře je tedy komplexní – chápe ji jako součást lidské přirozenosti, ale zároveň klade důraz na komunikaci, upřímnost a vzájemný respekt ve vztahu. Jeho vlastní zkušenosti s nevěrou, ať už jako aktérem nebo obětí, ho vedly k hlubšímu zamyšlení nad dynamikou partnerských vztahů a důležitostí vzájemného porozumění.
Vztah s otcem a rodinou
Vztah Tomáše Vorla ml. s jeho otcem, slavným režisérem Tomášem Vorlem, je popsán jako silný a pozitivní, navzdory otcově specifické povaze. Tomáš svého otce označuje za „magora“ v tom nejlepším slova smyslu, přičemž dodává, že je to anarchista a často větší puberťák než on sám. Tato nekonvenční definice vypovídá o hlubokém porozumění a přijetí otcovy osobnosti, které přesahuje běžné otcovsko-synovské vztahy. Rodiče Tomáše Vorla ml. se rozvedli, když mu byl pouhý rok, a s otcem se vídal zpočátku jen jednou až dvakrát měsíčně. Nicméně, tato počáteční vzdálenost nezabránila vytvoření pevného pouta. Tomáš si cení toho, že se k němu táta vždy choval „super“. Kromě otce má Tomáš také dobrý vztah se svým otčímem, který ho vychoval a kterého oslovuje „tati“. Tato situace ilustruje jeho schopnost budovat harmonické rodinné vztahy i v netradičním uspořádání. Pocit spokojenosti z dobré rodiny je pro něj klíčový. Tento celkový pohled na rodinné vazby, včetně vztahu s otcem, otčímem a matkou, utváří Tomášův stabilní osobní základ.
Herectví jako „lepší brigáda“
Tomáš Vorel ml. se k herectví staví velmi pragmaticky a často jej označuje za „lepší brigádu“. Tento pohled pramení z jeho přesvědčení, že na hraní je vždy čas, klidně i v pozdějším věku, na rozdíl od studia, které považuje za důležitější. Jeho netvůrčí typ navíc znamená, že značnou část času věnuje opravám, což se projevuje i v jeho vnímání herecké profese. Přestože ho mnoho lidí zná z ikonických filmů jako Gympl a Vejška, sám přiznává, že ho od herectví odrazuje jeho vlastní povaha. Role v otcových filmech, jako byl Gympl, kde se podílel na odvážných scénách s lezením po komíně, byly pro něj spíše adrenalinovým zážitkem a příležitostí k setkání se známými. Na natáčení si užil i technické aspekty, jako bylo vymazávání lan pomocí počítačové grafiky. Vyzkoušel si i roli producenta a přednášel na vysoké škole, což jen potvrzuje jeho rozmanité zájmy a schopnosti mimo samotné herectví. Jeho návrat k herectví ve filmu Džob byl spíše nostalgickou záležitostí a příležitostí setkat se s kolegy, než touhou po herecké kariéře.
Plány do budoucna: Svatba a rodina?
V jednadvaceti letech Tomáš Vorel ml. považuje svatbu za něco nepředstavitelného. Jeho pohled na manželství je ovlivněn současnou společenskou realitou, kde se svatby i rozvody staly poměrně běžnými a často pomíjivými událostmi. Věří, že pokud by našel ženu, které by bezmezně věřil a cítil, že je „ta pravá“, mohl by se do roka oženit. Nicméně, pokud taková situace nenastane, do ženění se nepožene. Dříve byla svatba symbolem vyvrcholení vztahu, dnes ji však mnoho párů vnímá pouze jako „dobrou věc“. Tomáš si uvědomuje, že žít s jedním partnerem celý život, tedy i 60 let při dnešní délce života, může být nepřirozené, podobně jako jíst každý den stejné jídlo. Přestože nevěří v „celoživotní“ vztahy v tradičním slova smyslu, připouští, že láska hory přenáší a věkový rozdíl ve vztahu není překážkou. Nicméně, sám by si nedovedl představit partnerku o třicet let starší, protože v tomto ohledu je „dost konzervativní“ a preferuje tradičnější vzorec vztahu. Vede ho k tomu i obava z možných problémů spojených s věkovým rozdílem, jako je například nedožítí narození vlastního dítěte.
Kariéra a filmografie
Tomáš Vorel ml. se po boku svého otce, uznávaného režiséra Tomáše Vorla, objevil v několika významných filmových projektech, které ho proslavily zejména mezi mladším publikem. Jeho herecká kariéra je úzce spjata s filmografií jeho otce, kde ztvárnil charakteristické role. Mezi jeho nejvýraznější počiny patří role Petra Kocourka ve filmech Gympl (2007) a Vejška (2008), které se staly kultovními mezi studenty a mladými lidmi. Tyto filmy, spolu s dalším dílem Džob (2011), tvoří trilogii mapující různé fáze života mladého člověka – dospívání, rozhodování o budoucnosti a realitu pracovního trhu. Dále ztvárnil Ludvu Papoše ml. ve filmech Cesta z města (2000), Cesta do lesa (2008) a Cesta domů (2014). Jeho filmografie je tedy poměrně úzce zaměřená na díla jeho otce, což naznačuje jeho preference a možná i určitou formu rodinné spolupráce. Ačkoliv Tomáš sám nepovažuje herectví za svou hlavní profesi, jeho role v těchto filmech mu zajistily značnou popularitu a zapsaly ho do povědomí české filmové scény.
Významné role a filmy
Mezi nejvýznamnější role Tomáše Vorla ml. patří bezesporu postava Petra Kocourka ve filmech Gympl a Vejška. Tyto role mu přinesly popularitu a staly se pro mnohé diváky symbolem jeho hereckého talentu. Film Gympl, který vyšel v roce 2007, získal po zveřejnění na YouTube druhou vlnu popularity, což jen dokazuje jeho nadčasovost. V těchto filmech, režírovaných jeho otcem, Tomáš ztvárnil postavy, které odrážely život mladých lidí, jejich problémy, touhy a rebélii. Další klíčovou rolí byla postava Ludvy Papoše ml. ve filmové sérii Cesta, konkrétně ve snímcích Cesta z města, Cesta do lesa a Cesta domů. Tyto filmy se lišily žánrově i tematicky, ale Tomášova účast v nich potvrdila jeho všestrannost. Film Džob, který mapuje realitu pracovního trhu, byl pro něj spíše návratem z nostalgie a příležitostí setkat se s kamarády. Jeho filmografie je tedy poznamenána silnou vazbou na otcova díla, která mu poskytla prostor pro rozvoj a ukázala jeho schopnost ztvárnit různorodé postavy.
Návraty a nové výzvy
Po určité době, kdy se Tomáš Vorel ml. věnoval jiným aktivitám mimo filmový průmysl, jako byla práce v kanceláři nebo produkční činnosti, se občas vrací na filmové plátno. Tyto návraty, jako například ve filmu Džob, jsou často motivovány spíše nostalgickou touhou po setkání se starými známými a kolegy, než snahou o vybudování dlouhodobé herecké kariéry. Tomáš sám přiznává, že ho od herectví odrazuje jeho povaha a považuje ho spíše za „lepší brigádu“. Přestože se aktivně neúčastní castingu a nehledá nové role, je možné, že v budoucnu přijme další nabídky, pokud ho osloví zajímavý projekt nebo pokud se jedná o spolupráci s lidmi, se kterými má pozitivní zkušenosti. Jeho přístup k herectví je flexibilní a otevřený novým výzvám, ale vždy s ohledem na jeho osobní priority a životní styl. V současné době se soustředí na své studium a jiné osobní projekty, ale filmová branže pro něj zůstává otevřenou možností, pokud se objeví ta správná příležitost.